Reklama
 
Blog | Tomáš Janík

Sluníčkář, xenofob, sluníčkář a támhle dva vedle sebe!

Více než Nováků, Novotných nebo Kučerů se v poslední době narodilo sluníčkářů, povalečů z pražské kavárny, anebo i více islamofobů, xenofobů a rasistů, než je ve skutečnosti možné. Na některé ta jména sedí. Ale obecně – nelíbí se mi.

A proč?

Ty zmíněné zkratky totiž lidi dělí na dva tábory, podobně jako Stínadla rozděloval Losna a Mažňák. Nedávají jiný prostor „třeba pro toho Bahňáka“. Vykreslovat svět černobíle znamená opominout velmi důležité a široké spektrum mezi dvěma krajními body. Spektrum lidí i názorů.

Vznik dvou táborů stojících proti sobě, můžeme sledovat v přímém přenosu. Proces je podmíněn, jak v rovině osobní, tak společenské. Službu zde konají dva mechanismy, zaprvé sebenaplňujícího proroctví. To znamená, že mě někdo za nějaký názor „ocejchuje“. Já cejch příjmu a vydám se tak na stezku vedoucí k extrémní poloze daného termínu. Třeba islamofoba, nebo povaleče z kavárny. Myšlenkový pochod končí rezignací a slovy: „Tak jsem teda XY (dosaďte si sami).“ Extrémista se ze mě může stát i pomocí dvojité hermeneutiku – výkladu výkladu. Často je totiž druhý výklad, například výklad mého komplikovanějšího názoru, redukován znovu jen na pouhou nálepku, se kterou se ztotožním, a kola sebenaplňujícího proroctví se rozbíhají znovu naplno, však to už známe…

Myslím, že známkou zodpovědného a sebe-vědomého člověka je touha a snaha po vymanění se z tohoto systému, který vede k polarizaci a chudému argumentačnímu poli, přičemž mezi oběma póly zůstává obrovský nezaplněný prostor. Ten je pak využit, bohužel, jen k většímu rozběhu, razanci extrémních poloh zmíněných skupin.

Blíží se 17. listopad. Svátek, který je spjatý více než s čím jiným se studenty a akademickou obcí. Odkazuje k činům studentů zasluhující úctu a připomenutí. Proto bych rád připomněl i hodnotu diskuze, kde věci nejsou černobílé. Diskuze, ve které se dvě strany svým vypjatým chováním nezatlačí vzájemně do kouta, nenávistně na sebe hledíc. Bohužel prezident nebo různé xenofobní spolky tuto mezeru vědomě zvětšují. Uvítal bych, kdyby se mezi Losnu a Mažňáka vešel i Bahňák. A vlastně, aby takových Bahňáků bylo nejvíc. Lidí, kteří dokáží prezentovat své názory a zároveň projevit úctu a respekt k druhému právě tím, že ho jednoduše „neocejchují“, nezjednoduší na binární členy. Uznáním důstojnosti a stejných práv druhému jsme si blíž a můžeme zaplnit „zemi nikoho“, v dnešní době zející prázdnotou.

Nedejme tak svou identifikací s jedním pojmem šanci někomu napadat nás ve své celistvosti, protože málokdo z nás je opravdu definován jen jediným pojmem. Okrádáme tak sami sebe o šíři svého lidství.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama